Vipera berus, zmije obecná

Zmije obecná vytváří na Balkáně dva poddruhy. První, nominotypický (Vipera berus berus) se vyskytuje v Rumunsku. Ve zbylých částech svého areálu se vyskytuje poddruh Vipera berus bosniensis, s výjimkou Bulharska a Slovinska, kde buďto svým výskytem zasahují oba dva podruhy, nebo se zde vytvářejí smíšené populace nejasného původu.

Vzhled:

Poddruh bosniensis vytváří na území výskytu dvě formy. Takzvanou nížinnou a horskou. U nížinné formy převažuje hnědavé zbarvení a to i u samců. Pohlavní dichromatismus tedy u této formy není tak výrazný. Horská forma je naopak mnohem kontrastnější a rozdíl mezi pohlavím je výraznější. Od nominotypického poddruhu se poddruh bosniensis liší celkově morfologicky (hlavně folidózou a kresbou). Hřbetní pruh má zcela nebo částečně rozpadlý do příčných proužků. Může tímto připomínat druh V. aspis (z toho tax. neuznané označení nížinné formy V. b. pseudaspis). Samice spíše horských V. b. bosniensis mají často šedohnědé zbarvení. Nominotypický poddruh (V. b. berus) již má klasické zbarvení, jako zmije vyskytující se u nás. Tedy hnědavé, méně výrazné samice a kontrastní stříbrno-černé samce, kteří mají na zádech celistvý klikatý pruh. Tělo obou poddruhů je spíše zavalité, jeho celková délka do 700 mm (výjiměčně až k 900 mm), samice bývají delší a mohutnější než samci. Vyskytují se i jednobarevně černí (melaničtí), či hnědaví až rezavě zbarvení jedinci bez viditelného klikatého pruhuna zádech. Spodní konec ocásku může být zelený, žlutý až oranžový. (fotografie zmije obecné)

Prostředí:

Nížinná forma bosniensis obývá bažinaté oblasti JZ Maďarska. Zde se nachází v nadmořské výšce 130 - 160 m. Dále se vyskytuje také v bažinatých oblastech Slavonské nížiny mezi Drávou a Sávou. Zde obývá lesostepní lokality. Ve zbytku balkánského areálu se ale jinak vyskutijí především v horských oblatech, kde mohou vystupovat do nadmořské výšky až 2700 m (Bulharsko). Lokalitami jsou především horské kamenité louky, suťoviska apod.

Způsob života:

Druh aktivní ve dne, často již velmi brzy ráno, kdy vyhřívá tělo na potřebnou teplotu. Aktivní jsou po celý den, s výjimkou vysokých poledních veder, či příliš větrných dnů. Nejaktivnější jsou ale na jaře, tedy v období rozmnožování. Toto období trvá cca 3 týdny, kdy se hadi páří a samci mezi sebou svádějí souboje. Po tomto období se jednotlivá pohlaví stahují do rozdílných oblastí. Samci, neoplodněné samice a mláďata do loveckých revírů, gravidní samice na stanoviště s dobrými loveckými i světelnými podmínkami. Po embryonálním vývoji, někdy v srpnu, či září, rodí samice 5 - 15 mláďat, dlouhých 110 - 180 mm.

Potrava:

Nejčastější potravou dospělých hadů jsou drobní hlodavci. Mláďata se živí ještěrkami, skokany, je znám i kanibalismus.

Podobné druhy:

Možná záměna s Vipera ursinii, která však dorůstá menších rozměrů, a má odlišné ošupení (např. obvykle jen 1 apikální štítek, 19 příčných řad hřbetních štítků, a další).

Poznámka:

Poddruh bosniensis disponuje výraznější převahou neurotoxické složky ve svém jinak hemotoxickém jedu a její kousnutí je tak potenciálně nebezpečnější než u nominotypického poddruhu.